Tomáš Knoz, Peter Geiger

Knížecí rod Lichtenštejnů, od pozdního středověku přítomný na Moravě a od raného novověku i v Čechách a ve Slezsku, představuje vynikající příklad staleté kontinuity v hospodářství, vládnutí, kultuře a vědě. Současně však dějiny rodu Lichtenštejnů vykazují stále znovu i diskontinuity, ať už v oblasti náboženství, respektive vyznání, stavební a ekonomické činnosti či majetkových vztahů, zde zejména v důsledku československé pozemkové reformy po první světové válce a konfiskace po druhé světové válce. V centru zájmu autorů se ocitlo také Lichtenštejnské knížectví, malý stát na Rýnu, který existuje v nezměněné podobě od roku 1719 a pro knížecí rod představoval politickou základnu sloužící k udržení jeho statusu.